Deník pětatřicítky: Jak zaručeně překonat špatný první dojem
Life & Style
07. srpna 2013 13:40
/
redakce
📷
1 fotografie v galerii
Není každý den posvícení / inStory.cz
Nejnovější
Za tři dny mám narozeniny. Bude mi třicet pět. Mám vlastní auto, byt na hypotéku, dvacet osm kabelek, čtyřicet jedna párů bot a nepotřebuju budík, protože moje biologické hodiny dělají takový randál, že se budím několikrát za noc a ráno vstávám daleko dřív, než je nutné. Teď je pět hodin a dvanáct minut. Do práce odcházím za čtyři hodiny.
Středa
Když jsem ráno odcházela z domu, skoro jsem se přerazila o nějakej bágl, co ležel u výtahu. Poté, co jsem vyrovnala balanc, identifikovala jsem překážku jakožto golfový bag. To je takový ten pytel, co z něj čouhají golfový hole. Rozhlížím se a nikde nikdo. Napadlo mě, že kdybych tu věc rychle šoupla za dveře svýho bytu, mohla bych to pak někomu střelit a koupit si třeba dalších pár kabelek. Nakonec ve mně ale zvítězily dobré mravy. Nastupuji do výtahu a odjíždím. Ať se s tím krade někdo jiný.
Čtvrtek
Scéna jako z filmu. Vracím se z práce, vybírám poštovní schránku a domovní chodbou se kutálí golfový míček. Zastaví se o špičku mé luxusní boty. Zpoza rohu vychází šik sportovec, usměje se, pozdraví, řekne promiňte slečno, sehne se pro ten míček a odchází. Jsem z toho úplně vedle. Zamknu schránku, aniž bych z ní vytáhla poštu a přemýšlím, zda i já jsem na toho hezouna udělala tak třeskutý dojem. No proč ne? Mám na sobě elegantní kostýmek s krátkou sukní, nohy mám, myslím, povedené a když se skláněl pro ten míček, nemohl si nevšimnout… bože! Podpatek mé drahé boty je odshora dolů obalen něčím hnusným, smradlavým, psím. Ten chlap mě bude mít do smrti zapsanou jako tu holku s posranou botou.
Pátek
Mám narozeniny. Od rána přijímám blahopřejné hovory a sms. Snažím se být veselá a nepodléhat v důsledku stárnutí beznaději. Vyhledala jsem si ve společenských časopisech přibližně stejně staré celebrity a jsem spokojená. My holky po třicítce (já, Dara Rolinc, Naomi Campbell či Julia Roberts) máme ještě rozhodně co nabídnout. Připojila jsem se k mailu a s úsměvem čekala na záplavu písemných gratulací. Měla jsem jednu jedinou novou zprávu. Nabídku kliniky plastické chirurgie na aplikaci botoxu se slevou. Kde vzali moji adresu? To ale vůbec není vtipné. Nálada i sebevědomí mi klesly na bod mrazu.
Sobota dopoledne
Pozvala mě na návštěvu Adéla. No jo, všichni tam budou potmě čekat schovaní za nábytkem, já rozsvítím a oni vyskočí a budou křičet: Překvapenííí!!!!! Překvapenííííííí!!!!!!!
Sobota večer
U Adély za nábytkem se nekrčil nikdo. Moje narozeniny prostě všichni odbyli textovkou a víc se k nim nikdo nevracel. Když jsem pak šla domů, přepadla mě zase moje oblíbená sebelítost a cestou jsem si nad svým smutným osudem příjemně pobrečela. Udělalo mi to vyloženě dobře, a tak, vcházejíce do domu, jsem se bezděky usmívala. Potkala jsem golfistu, kterému jsem věnovala velmi milý pozdrav a laškovný pohled. Normálně jsem s ním zaflirtovala! On se také usmíval a přísahám, že ze mě nemohl spustit oči.
Neděle nad ránem
Až pozdě v noci, když jsem se šla umýt, jsem uviděla v zrcadle, že můj obličej je celý flekatý od rozbrečených šminek. Přes barevná políčka rozpatlaných stínů se proplétaly řasenkové potůčky a rtěnka se radostně červenala od nosu až k bradě. Myslím, že pokud jde o pocity toho hezkého pána z mé osoby, dojem z prvního setkání jsem dnes jednoznačně překonala. Na hovno na botě si už určitě ani nevzpomene.
Kam dál?