Před zhruba třemi sty lety byli společně s otroky pracujícími v rumovém průmyslu, přivezeny na ostrov Saint Kids v Karibskem moři opice pocházející ze západní Afriky. Uprchlé opice si rychle získali náklonnost k alkoholu pojídáním zkvašené cukrové třtiny, která zůstala ležet ladem na okolních polích.

Dnes opice uspokojují svoji touhu po alkoholu tím, že pořádají organizované nájezdy na místní bary a přepadávají je. Vybrat si ten správný moment k přepadení je alfou a omegou úspěchu, a tak se opice naučili být opravdu velmi mazané. Pokud tedy necháte svůj drink chvilku bez dozoru, můžete si být téměř jistí, že už si na něm pochutnává nějaký jiný opičí alkoholik. Některé závislé opice jsou stejně jako jejich člověčí kolegové schopné udělat téměř cokoliv, aby získali svůj oblíbený alkoholicky nápoj.

Abychom porozuměli našim vlastním návykům k pití alkoholu, byli dlouhé roky opice pozorovány a zkoumány vědci. Naštěstí i u opic existují abstinenti. A stejně jako u lidí jsou (ne)překvapivě v menšině.

Abstinující opice striktně odmítají alkohol a dávají přednost nealkoholickým nápojům a limonádám. Je zajímavé, že procento abstinentů u opic a u lidí se téměř shoduje. Stejné je to i v dalším vzájemném porovnání: většina opic pije střídmě, 12% jsou pravidelní pijani a 5% jedinců pijí vždy a vše až do poslední kapky.

Tato podobnost mezi námi a opicemi dokazuje, že náš pozitivní postoj k alkoholu je dán hlavně geneticky a my za něj vlastně nemůžeme. Máme se však ještě co učit, protože na rozdíl od nás, jsou těžcí opičí pijani obecně lepšími vůdci a jsou velmi respektovány ostatními opicemi. Tak na zdraví!