Na slavnou éru na přelomu tisíciletí chlapecké skupiny Lunetic, na to se prostě nedá zapomenout. Ze všech stran, od plakátů v dívčích pokojích až po zábavní televizní pořady, se na nás zubila čtyřka mladých kluků, kterým sláva ležela u nohou. Tento příběh už je však tak trochu historie.

Dneska již stárnoucí muži Václav Jelínek, David Škach a Aleš Lehký (Martin Kocián opustil kapelu) nepatří do síně idolů a slova ”Jsi moje máma” už prostě nezní tak líbivě, jelikož každý sám vypadá jako něčí rodič. Všichni se vydali svou cestou a nechali se odvát jinam a mezitím tu přibylo trochu tuku, vypadalo pár vlasů, objevilo se několik vrásek a Lunetic po dvaceti letech stojí před vámi leda tak v plné síle. Krása sem tam pokulhává.

Čas je neúprosný a i Lunetic zasáhla vlna věku. A nejen toho. Kapela se od roku 1995 (ne)rozpadala a sem tam ještě z nostalgie zakoncertují, ale ten největší boom je dávno pryč.

Soutěžní slovo (pro den 30.6.): PRÁZDNINY