Sejde z očí, sejde z mysli. Tak končí mnozí umělci. Taková mim a herec Jaroslav Čejka je toho příkladem. Žije už několik let v domově seniorů, trpí Alzheimerovou chorobou, ale na štěstí je na tom tak dobře, že vnímá realitu, vzpomíná na minulost a umí se i od srdce zasmát. Jenže na něj skoro všichni tak nějak zapomněli.

Jen velmi málo bývalých kolegů a kamarád Ivan Dvořák nezapomněli. Chodí za ním pravidelně a říkají, že Jaroušek, jak mu roky všichni říkají, by potřeboval trochu změnit prostředí a více lidé kole sebe.

„Někoho, koho znal, zná, měl rád, a kdo pro něj udělá třeba nějakou akci, besedu. Někam ho občas vezme,“ říkají přátelé.

Před lety zneužili Čejku vypočítaví manželé, kteří ho “zavřeli do jednoho“ senior domu a nebýt pár kamarádů, včetně kabaretiéra a herce Václava Glazara, bůhví, jak by skončil. Na štěstí je dnes v dobrých rukou a je o něj skvěle postaráno.

Problém je v tom, že Jaroslav Čejka hůře a hůře chodí. Nemá s ním moc kdo rehabilitovat, proto k pohybu používá spíš invalidní vozík, i když chodit může. Stav se ale zhoršuje. Nemá ale moc peněz na speciální rehabilitace, které by ho alespoň na čas zase lépe postavily na nohy.

„Jaroušek se cítí sám. Je to velký komik a velmi milý člověk. Možná, kdyby se občas dostal na nějakou estrádu, besedu, určitě by mu to udělalo dobře,“ říkají i pečovatelky ze seniorského zařízení, kde Čejka žije.