Asi nejpeprnější scéna z celého seriálu Žena za pultem, která vstoupila do análů české kinematografie, je ta, kdy Petr Haničinec leží s Jiřinou Švorcovou v posteli a oba jsou polonazí. „Každý se mě na tu scénu ptá. I když nejsem puritán, dnešní polopornografické scény by tenkrát pro nás byly naprosto nepřijatelné. A kvůli Ženě za pultem jsem byl dokonce soudně žalován. Někdo přiopilý mi tehdy volal a ptal se, zda se vezmeme. Řekl jsem, že už se nikdy neuvidíme, že jedu stavět mosty do ciziny. Tu osobu to tak vzalo, že když se potom dozvěděla o mé lži, podala na mě žalobu pro narušování socialistického soužití,” vzpomínal po letech s úsměvem Haničinec. Jeho Karel Brož totiž pracoval v seriálu jako statik.

Zavzpomínala i zesnulá hlavní představitelka. „V jedné kritice zhodnotili, jak jsou filmaři blbí, protože když udělám krok, abych otevřela nebo zavřela dveře, bylo vidět, že mám punčocháče, že se ani do postele nesvlíknu. Viděla jsem z toho fotku a musím říct, že nepůsobí dobře, když je tam Haničinec s celou svou hrudí takhle vystavený. Z estetického hlediska je ho tam podle mě mnoho, byl dost rozložitý. Navzájem jsme se nepřitahovali, byli jsme kamarádi.” Víc o hubu prý byly scény, když se muchlovali v autě jako puberťáci. Připomněla také, že postelový dialog přepsal Dietlovi sám Haničinec.

Ona slavná scéna, na dnešní dobu absolutně nevinná, způsobila pořádný rozruch. Švorcová tím pohoršila náměstka kultury soudruha Holana. „Jiřinko, ten seriál je moc dobrý, já vím, že jsi herečka, ale ta postelová scéna... Vždyť jsi přeci jenom členka Ústředního výboru, to nejde,” řekl jí tehdy s obavou, aby si nepošramotila pověst.