Už jste na ledacos zvyklí? Tak se podívejte na Jiřího Lábuse, jak se coby kumunistka v krajkovém prádélku předvádí v posteli!
Celebrity
25. září 2014 05:44
/
Jitka Jahodová
📷
6 fotografií v galerii
Žena za pultem se vrátila / Foto: Profimedia
Duo Jiří Lábus a Oldřich Kaiser jsou spolu už dobrých třicet let. Do repertoáru jim nově přibyla hra Žena za pultem 2: Pult osobnosti, která je o tom, jak by to dopadlo, kdyby se vrátily předrevoluční pořádky a na scénu se samozřejmě vrací i legendární vševědoucí levicová prodavačka, kterou si střihnul právě Lábus.
Ten už má v ženských rolích bohaté zkušenosti a kudrnatá paruka mu zkrátka jde lépe k obličeji. Co byl pro diváky na premiéře zřejmě šok, který budou ještě týden rozdýchávat, není hnědá paruka, ale Lábus v podprsence! Neméně přitažlivý byl i pohled na jeho tělo, kterak se lopotí z postele jen v prádle. Kolega Kaiser zase nasadil rezaté mikádo a nám tak proběhla v hlavě myšlenka – aspoň, že se oholil!
Na druhou stranu kdo jiný by si ze sebe tak udělal srandu, než právě tihle dva nerozluční herci. „Tu hru beru jako pohled v nadsázce na určité společenské jevy, které se neustále opakují. Něco kolem nás prolítne, na chvíli zasviští, tak se za tím všichni hrneme. Pak to zanikne a my už se lepíme zas na něco jiného,” míní Oldřich Kaiser.
„Dlouho jsme četli různé divadelní hry, ale nenacházeli jsme žádnou, ve které bychom se cítili dobře. Pravdou je, že komunista je stále na světě a hrozí nám, ale lidé si čtyřicet let totality dnes často idealizují nebo nad spoustou lumpáren z té doby mávnou rukou, takže je dobré na tyto tendence upozornit,” doplnil Jiří Lábus.
Ten už má v ženských rolích bohaté zkušenosti a kudrnatá paruka mu zkrátka jde lépe k obličeji. Co byl pro diváky na premiéře zřejmě šok, který budou ještě týden rozdýchávat, není hnědá paruka, ale Lábus v podprsence! Neméně přitažlivý byl i pohled na jeho tělo, kterak se lopotí z postele jen v prádle. Kolega Kaiser zase nasadil rezaté mikádo a nám tak proběhla v hlavě myšlenka – aspoň, že se oholil!
Na druhou stranu kdo jiný by si ze sebe tak udělal srandu, než právě tihle dva nerozluční herci. „Tu hru beru jako pohled v nadsázce na určité společenské jevy, které se neustále opakují. Něco kolem nás prolítne, na chvíli zasviští, tak se za tím všichni hrneme. Pak to zanikne a my už se lepíme zas na něco jiného,” míní Oldřich Kaiser.
„Dlouho jsme četli různé divadelní hry, ale nenacházeli jsme žádnou, ve které bychom se cítili dobře. Pravdou je, že komunista je stále na světě a hrozí nám, ale lidé si čtyřicet let totality dnes často idealizují nebo nad spoustou lumpáren z té doby mávnou rukou, takže je dobré na tyto tendence upozornit,” doplnil Jiří Lábus.
Kam dál?