Helena Růžičková věštila budoucnost. Proč si nadržovala a věděla, kdy sama zemře?
Helena Růžičková se narodila 13. června 1936 v porodnici u Apolináře. Její narození prý předpověděl jejímu tatínkovi Aloisi Málkovi africký šaman, v době, kdy on byl jako legionář na misi. Už to samo o sobě něco předznamenalo.
"Tehdy ten šaman tatínkovi řekl, že bude mít jedinou dceru a bude to umělkyně. A taky to, že bude mít i ona jediné dítě, které to nebude mít v životě lehké...," vzpomínala Helena Růžičková, která velkou část života prožila v domě na Karlově náměstí, naproti Faustovu domu.
"Ten dům, který dodnes stojí a má jediný balkon, kde jsme my přímo měli byt, se měl asi šestkrát bourat. Několikrát se přestavoval, tedy uvnitř, zvenčí je stále stejný. A za války, když vedle stojící Emauzy dostaly přímý zásah při náletu, větší část domu spadla. Ale dodnes stojí a kdykoli jedu kolem, vybaví se mi úžasné vzpomínky na krásné dětství," vzpomínala za života herečka.
Právě tento nálet, hrůzu, která byla těsně po něm, stovky raněných, desítky mrtvých, krvavé obvazy, bílé nemocniční chodby, viděla doslova v živém snu Helenina maminka, Srbochorvatka Dragica Málková, jejíž otec, tedy Helenin dědeček, byl architekt, jenž projektoval například hlavní nádraží v Sarajevu. Vše, co tehdy ve spánku paní Dragica viděla a dokonce kvůli tomu manžela a malou Helenku z 2. na 3. února 1945 vzbudila, se o dva týdny později splnilo.
A snad i proto, že hereččina maminka měla nadpřirozené schopnosti, měla sama Helena kde čerpat. Vykládala budoucnost z kávové sedliny, z čočky, z fotografie, z ruky, ale nejraději dělala numerologii. Té naprosto věřila. "To neokecáš. Jméno si můžeš změnit, svůj život částečně taky, ale datum a hodinu narození nezměníš. Proto, kdo tahle data zná, ví o tobě všechno...," říkávala a varovala třeba před používáním rodných čísel Růžičková.
Skoro na hodinu přesně předpověděla i smrt kolegů Vladimíra Menšíka, Laďky Kozderkové nebo Jiřího Hrzána. Toho měla velmi ráda a točili spolu několik věcí.
"Když jsme točili v Táboře komedii Blázni, vodníci a podvodníci, chodili za mnou kolegové, abych jim něco vyvěštila. Nechtěla jsem. Jirka Hrzán byl ale tak neodbytný, a protože to byl opravdu i miláček, neodmítla jsem ho. Neměla jsem to však dělat. Jakmile mi dal do ruky svou dlaň, věděla jsem, že je všechno špatně. Zemřel v podstatě ani ne rok poté. Tehdy jsem mu proto řekla, ať dá pozor na výšky. Tomu se strašně smál. A taky jsem mu řekla, ať si do sytosti užije všeho, čeho může, aby toho jednou třeba nelitoval. Nemohla jsem mu samozřejmě říct, že na tomhle světě to má spočítané...," svěřila se kdysi Helena Růžičková, jejíž život nebyl vůbec jednoduchý.
Růžičková rozhodně nebyla žádné tintítko. V maximu dosáhla její váha až 226 kilogramů (její syn, herec Jiří, vážil 312 kilogramů). Prožila také řadu osobních tragédií. Největší v roce 1999, kdy po skoro třech letech po nemocnicích zemřel právě jediný syn a jevištní parťák. A když pouhé čtyři měsíce, 6. září 2003, odešel po sedmém infarktu i její manžel Jiří Růžička starší, s nímž byla přes 40 let.
"Odešla druhá polovina mého já. Někdo, kdo byl moje všechno... Nemám už důvod žít, nemám smysl života...," brečela svým přátelům pár týdnů před svým odchodem Růžičková na rameni.
V té době druhým rokem bojovala se zákeřnou rakovinou. Ač do nemocnice přišla pozdě, díky silné léčbě a Helenině urputnosti dokázala nádor zlikvidovat. A snad by tu byla dodnes, kdyby právě neodešel její manžel, bez něhož si neuměla život představit. Kamarádi se jí ptali, zda si sama vyložila, jak to s ní bude dál. "Nemůžu a ani to nebudu dělat. Já sama sobě strašně nadržuju...," říkávala herečka.
Neměla dobré vztahy se svou rodinou - bývalou snachou a vnučkami, dcerami syna Jiřího. Údajně nechtěla, aby majetek spadl do klína právě jim. Proto si po smrti manžela chtěla vzít kamaráda, kabaretiéra a herce Václava Glazara, který by pak odkázal dům i tantiémy dětskému domovu, jehož byla Růžičková léta patronkou.
Sňatek však zrealizovat nestihla, ač ho připravovala. A to přesto, že jej ještě o několik dní posunula. "Svatba měla být o několik dní později, ale Helena zavolala s tím, že ta svatba s oslavou, což měla být jedna velká párty, musí být 3. ledna. Říkám jí: Heleno, a není to proboha jedno, jestli to bude třetího nebo šestého? A ona rázně řekla: Vašku, není! Třetího budu totiž ještě stoprocentně živa," prozradil tehdy Václav Glazar.
Jenomže už 2. ledna musela být lékaři v plzeňské nemocici uvedena do umělého spánku. Měla totiž tak obrovské bolesti, které už nešly tlumit léky. Ráno 4. ledna 2004 ve spánku odešla tam, odkud není návratu. Některým jejím přátelům se dokonce právě tu noc zdál zvláštní sen, kde viděli veliké světlo a duhové barvy. Jiné prý zase vzbudila obrovská bolest na prsou. Tušili totiž, že se s jejich kamarádkou a vždy dobrou rádkyní něco děje. Ranní zpráva z nemocnice jim jejich obavy bohužel jen potvrdila.
Růžičková nemá hrob! Tak jako její syn a manžel, tak také ona si přála být rozptýlena. Proto jsou ostatky celé rodiny, která bohužel vymřela během pouhých pěti let, uloženy na rozptylové loučce Olšanských hřbitovů.
