Příběh, který usadil na zadek celý svět a dal naději všem, jimž život rozdal jen nízké karty. Obtloustlý prodavač telefonů a outsider Paul Potts byl už jako malý kluk terčem šikany spolužáků. Nejenže byl tlustý a chudý, takže nosil školní uniformu do školy, kde všichni ostatní nosili džíny a značkové mikiny. Také měl příšerné jméno, jenž až příliš podobně znělo jako jméno kambodžského diktátora Pol Pota, které v době jeho dětství každý den zaznívalo v televizních zprávách. Jako vrchol všeho se zamiloval do opery. Tento hudební žánr byl v průmyslovém zapadákově ve Walesu kde žil jen k smíchu.

„V té době se šikana na školách nebrala moc vážně a když jste to řekli učitelům, bylo to ještě horší. Poradili vám jenom: Nevšímej si jich a oni s tím přestanou. Problém byl v tom, že nepřestali nikdy. Jednou jsem se těch kluků zeptal, proč mě pronásledují. Jenom se smáli a odpověděli: Prostě proto, že ty jsi ty,” vzpomíná Paul Potts. Zpívání árií pro něj byl jediný únik. „Když jsem zpíval, byl to jediný okamžik, kdy mi nikdo neříkal, jak mě nesnáší a jak smrdím. Zpívání mi dalo prostor, kde jsem mohl být sám sebou.”

Osud smolaře ho neopouštěl ani v dospělosti. Našel si sice práci jako prodavač mobilních telefonů a na internetovém chatu potkal svoji budoucí ženu Julie-Ann, ale sen stát se operním pěvcem se mu stále vzdaloval. Když se dostal na operní workshop do Benátek, do háje ho poslal sám veliký Luciano Pavarotti.

Zamilovalo si ho až televizní publikum a roku 2007 vyhrál historicky první soutěž Británie má talent. Místo kopanců dostal od diváků uznání a do dnešního dne prodal na pět milionů hudebních nosičů. Podle jeho života se natočil i film s názvem Životní šance, který měl v Čechách premiéru 7. února a Paul Potts ji v Praze osobně uvedl.